Paříž - město plné lásky
Jak bylo v Paříži...
Již jsem se zmiňovala o mé cestě do Paříže, kterou jsem dostala od svého přítele k 18.narozeninám. Tak tedy, jaké to tam vlastně bylo?
Ve čtvrtek večer jsme dorazili s přítelem ke kamarádům, se kterými jsme cestovali do Paříže autem. Cesta byla dobrá, nebyly žádné problémy, a proto jsme do Francie dorazili v brzkých ranních hodinách. Protože bychom dorazili přímo do centra Paříže velmi brzo, rozhodli jsme se trošku se prospat po probdělé noci. Mám pocit, že jsem naspala přibližně tak 4 hodiny za celou noc, což není mnoho. Když jsme se probudili, tak jsme posnídali a vydali se hledat cílovou pozici naší cesty a tou byl hotel Mercure, který se nachází kousek od Eiffelovy věže. Hotel jsme našli zcela bez problémů. Po cestě přes centrum mě zaujalo několik maličkostí, které "odlišují" Prahu od Paříže. Po celé Paříži podél chodníků protéká voda a tím čistí ulice během celého dne - musím říct, že je to velmi chytrý způsob jak udržet město čisté. Další věcí bylo obrovské množství jednostopých vozidel, které jsme po cestě potkali. Mám pocit, že tolik jsem jich snad pohromadě ještě nikdy neviděla. Uznávám, pro přepravu po městě je to nejideálnější dopravní prostředek, obzvlášť v takovém chaosu, který zde zdánlivě vládne. Při delším pohledu na celou dopravní situaci, jsem ale zjistila, že jistá pravidla zde kupodivu existují a díky nim se celá ta kolona vozidel poměrně rychle přesunuje. Poslední věc byla ta, že v podstatě kam se člověk podívá, tak vidí architektonický skvost. Stačí se podívat na jakýkoliv obyčejný dům, kde se nacházejí bytové jednotky nebo kanceláře a už v tobě probouzí tu příjemnou atmosféru historického města. Prostě nádhera. V porovnání s Prahou je to něco nezapomenutelného. Nejsou zde vidět žádné komunistické "králíkárny" a podobné architektonické výstřelky, které dokáží zkazit tu pravou atmosféru celého města.
Teď bych se vrátila zpět do doby našeho příjezdu. Komentovat služby hotelu se mi zdá jako naprosto zbytečná věc. Jednoduše a stručně: Francouzi jsou naprosto neschopní v organizaci. Dopoledne jsme věnovali vyhlídkové jízdě autobusem po centru města, a tím jsme si zjednodušili odpolední výběr památek, které jsme chtěli obejít pěšky. Celá odpolední procházka se nám opravdu podařila, protože bylo hezké počasí. Největší dojem na mě však udělala Paříž večer, kdy bylo vše nádherně osvícené a všude teprve začínal ten pravý život. První den v Paříži byl prostě nezapomenutelný...
Druhý den jsme si naplánovali několik záchytných bodů, které byli z našeho pohledu docela zajímavé. Nakonec se ukázalo, že tento plán mírně zklamal všechny "účastníky zájezdu". Záchytnými body se stal Moulin Rouge, Sacré Coeur a projížďka na lodičkách po Canal Saint-Martin. Moulin Rouge na nás nezapůsobil tolik, jako na fotkách. Vypadal ve skutečnosti prostě jinak. Sacré Coeur jsme chtěli původně navštívit kvůli náměstí, kde prodávají malíři svá díla. Zároveň s touto návštěvou jsme shlédli i monumentální stavbu na této hoře a tou je bazilika s výhledem na panorama města Paříže. Musím uznat, že malíři nám předvedli úchvatná díla, naopak nemilé překvapení se nám naskytlo při pohledu na baziliku Sacré Coeur, která mi připadala, jako by patřila do jiného města. Po tomto zklamání jsem se již těšila na lodičky, ale marně. Žádné lodičky jsme na Canal Saint-Martin nepotkali, tudíž nám zbývalo jen jediné - dopravit se nazpět k hotelu po svých. Abych byla upřímná, tato trasa mě vyčerpala natolik, že při návratu do cíle jsem nebyla s to popadnout dech a spočinula jsem v teple hotelového pokoje foukajíce si všechny bolístky. Po cestě nazpět jsme se ještě zastavili v jedné příjemné restauraci. Necítit tolik bolest všech svých částí těla, možná bych si i lépe vychutnala tu příjemnou atmosféru večeře při svíčkách. Jediné na co jsem v té době myslela bylo, ať už ležím co nejdříve v horké vaně s koupelovou solí. Zbylí nadšenci "procházek a návštěv všech koutů Paříže" se rozhodli zakončit tento den výstupem na Eiffelovu věž. Po dvou hodinách čekání se jim jejich sen splnil a spočinuli na vrcholu 324 metrů vysoké věže. Věřím, že pohled dolů na osvětlené město musel být úžasný. Nemohu ale tvrdit, že by mi nějak scházelo, že jsem tento pohled neviděla. Alespoň mám o důvod víc, proč se podívat do Paříže ještě jednou.
Třetí den nás čekal návrat zpět do našich rodných kraji, avšak předtím jsme se rozhodli navštívit proslulý zámek ve Versailles. Teprve teď jsem zjistila, co se skrývá pod jeho velkolepostí, o které všichni mluví. Něco tak úžasného jsem dlouho neviděla. Celý zámek skýtal obrovské množství detailů, které zdobili každý nepatrný kout jakéhokoliv pokoje. Škoda jen, že nebylo přijatelnější počasí, které by nám umožnilo procházku po rozlehlých zámeckých zahradách, i když na druhou stranu to bylo možná dobře, protože bolavé nohy se začaly opět po několika minutách chůze ozývat.
Kdybych měla celý výlet shrnout a ohodnotit, tak musím říct, že Paříž je opravdu to nejkrásnější město ze všech, které jsem doposud měla možnost navštívit a pokud ještě budu mít někdy možnost, abych se tam znovu podívala, určitě toho využiji.
Náhledy fotografií ze složky Paříž - březen 2007