Jdi na obsah Jdi na menu
 


Viktor Dyk - Krysař

4. 1. 2007

Viktor Dyk (1877-1931)

Životopis

Tento básník, prozaik a dramatik, kulturní a politický publicista, divadelní a literární kritik, překladatel z němčiny a francouzštiny se narodil 31. prosince 1877 v Pšovce u Mělníka v rodině ředitele lobkovického mělnického panství. Vyrůstal v prostředí vyhrocených česko-německých rozporů, což se později projevilo v jeho literární tvorbě i politické činnosti. Studoval pedagogickou fakultu University Karlovy. Byl zastáncem pravicové politiky, stal se dokonce senátorem. Jako publicista psal do Lumíra, Samostatnosti i Národních listů. Překládal především francouzské tzv. prokleté básníky. Oženil se se spisovatelkou Zdenkou Háskovou. Hodně cestoval, cesta do Jugoslávie se mu však stala osudnou. V moři ho ranila mrtvice a zemřel 14. května 1931. Je pohřben na Olšanských hřbitovech.

Literární tvorba

Dyk patřil do generace "buřičů", pro něž je typická revolta a vzdor proti dosavadní společnosti, jejím hodnotám, hlásí individualitu a svobodu, často stojí v opozici proti starší generaci, inklinují k slabším sociálním skupinám, většinou žijí bohémským životem a snaží se šokovat tématy, která zpracovávají.

Pro Dykovu tvorbu je typické vyhrocené napětí mezi mravními a vlasteneckými ideály (svoboda, statečnost, čestnost, věrnost,...) a přízemní realitou.

Dyk vytvořil osobitý sloh charakteristický symboly, úsporností výrazu, ironickými nebo satyrickými pointami, často přejímal a nechal se inspirovat cizími motivy, náměty a výroky.

Poezie:

A porta inferi (1897)

Síla života (1898)

Marnosti (1900)

Satiry a sarkasmy (1905)

Milá sedmi loupežníků (1906)

Pohádky z naší vesnice (1910)

Giuseppe Moro (1911)

Zápas Jiřího Macků (1916)

Noci chiméry (1917)

Devátá vlna (1930)

Lehké a těžké kroky (1915)

Anebo (1917)

Okno (1921)

Poslední rok (1922)

Próza:

Studivadelní hra (1900)

Hučí jez a jiné prózy (1903)

Konec Hackenschmidův (1904)

Prsty Habakukovy (1906)

Píseň o vrbě (1908)

Příhody (1911)

Krysař (1915)

Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova (1923-1932)

Tichý dům (1921)

Zlý vítromán (1922)

Prsty Habakukovy (1925)

Můj přítel Čehona (1925)

Dědivadelní hra (1927)

Vzpomínky a komentáře (1927)

Holoubek Kuzma (1928)

Soykovy děti (1929)

Ad usum pana presidenta republiky (1929)

O národní stát (1932)

Drama:

Epizoda (1906)

Posel (1907)

Zmoudření Dona Quijota (1913)

Veliký mág (1914)

Zvěrstva (1919)

Ondřej a drak (1919)

Revoluční trilogie (1921)

Napravený plukovník Švec (1929,)

Krysař (román)

 

Obsah

V městečku Hammeln se přemnožily krysy, a proto se občané rozhodli zavolat na pomoc Krysaře, který dokáže pouhou hrou na svou kouzelnou píšťalu krysy vyvést ven z města. Lidé z městečka považují Krysaře kvůli svému řemeslu za méněcenného, ale Krysař si z toho nic nedělá, dokud se nezamiluje do krásné Agnes. V jejich lásce, ale stojí překážka a tou je Agnesin přítel Kristián.

Další postavou, která se potýká s pomluvami lidí, je Sepp Jörgen. Je středem posměšků, protože má pomalé chápání. Vše, co se mu přihodí, si uvědomí až druhý den.

Krysař vyžene z města všechny krysy a splní tak úkol. Radní se však rozhodnou vyplatit Krysaři za odvedenou práci méně peněz, než mu slíbili na začátku. Krysařovi sice nejde o peníze, ale nelíbí se mu nesprávné chování hammelnských radních, a proto dojde k hádce v místní hospodě. Po této hádce se krysař vrací k Agnes, která mu oznámí nemilou zprávu, že s Kristiánem čeká dítě. Krysař se proto rozhodne opustit město. Ještě předtím, než se vydá na cestu, tak se rozhodne zajít do hospody. Tam mu ďábel nabízí nesmrtelnost, když bude svou hrou na kouzelnou píšťalu škodit lidem. Krysař jeho nabídku odmítá.

Krysař se snaží opět dostat k Agnes, když zjistí, že se ze žalu utopila. Je nešťastný, tak se rozhodne všechny obyvatele městečka odvést na okraj propasti Koppel, za kterou je podle pověsti Sedmihradská země. V lidech se probouzí staré hříchy, když slyší tón krysařovy píšťaly, a následují jej k propasti. Krysař doufá, že se znovu setká se svou Agnes. V městečku zůstává jen pomalý Sepp, který si vše uvědomuje až druhého dne. Chce si také vzít život, ale najde opuštěného a hladového kojence a rozhodne se najít ženu, která by se o oba postarala.

Charakteristika knížky

Krysař je povídka psaná formou prózy, která vznikla v roce 1915. Zdrojem byly staroněmecké pověsti, které jsou oživeny pohledem autora na svět. Kniha zesměšňuje ctihodné občany, poukazuje na zneužívání veřejných funkcí a lhostejnost k neštěstí druhých.

Na začátku autor představuje všechny hlavní postavy, které jsou postupně zaplétány do děje a poté jsou odhalovány jejich převážně negativní vlastnosti.

Pro dílo jsou typické symboly: ďábel – něco špatného; krysař – svoboda, nezávislost, tulák; kojenec – nový začátek, aj.

Hlavní postavy

Krysař – věčný tulák, samotář, je nezávislý, má pevné hodnoty, je čestný, nemá rád podrazy. Díky lásce k Agnes je ochoten změnit svůj život

Agnes – milovala Krysaře, ale měla dítě s někým jiným, hodná, mladá, lehce naivní

Sepp Jörgen – pomalý člověk, jak v myšlení, tak i v životě, není zlý, nemá rád výsměch

Bonifác Strumm – velmi známý krejčí, konšel městečka Hammeln, lakomý, neuměl dodržet slib

Gottlieb Frosch – truhlář, konšelem městečka Hameln, stejná povaha jako Bonifác Strumm

Jazyk

Jasný, srozumitelný, spisovný, archaismy, metafory, personifikace, poměrně krátké věty, použití tázacích vět ke komunikaci se čtenářem, občas přeházený slovosled ve větách, styl vyprávěcí.

Aktuálnost

Téma krysaře je stále aktuální. Dokazuje to filmové zpracování F. A. Brabcem nebo muzikálové zpracování Daniela Landy.

Názor

Knížka se mi líbila, díky malému rozsahu (56 stran), její čtivost a jejímu zajímavému ději. V celém příběh je velmi dobře vidět protiklad dobra a zla: vypočítaví a zlí lidé z městečka Hammeln, kteří jsou proti pomalému, ale dobrému Seppu Jörgenovi. Příběh se dá také pochopit v souvislostech s 1. světovou válkou, kdy lidé potřebovali věřit v nějaký jiný, lepší svět, stejně jako obyvatelé Hameln. Krysař je napsaný srozumitelným a spisovný jazykem, a proto se mi kniha dobře četla.